Jihlavští Parricide byli vždycky nedoceněnou kapelou. Jejich nedoceněné druhé demo The Trenody For The Tortured jaksi zmizelo bez většího ohlasu a stejně tomu asi zřejmě bude i s tímto materiálem, protože je nahraný už drahnou dobu, ale nikdo zatím neprojevil ochotu ho vydat a pánové na to nemají. A mít nebudou, protože se jim mezitím jaksi rozložila sestava. Je to škoda, protože Parricide se od svých doomových kořenů ve finále dopracovali k osobitému pojetí deathmetalu s důrazem na techničnost, údernost a melodiku. Sehnali i šikovného bubeníka, který sice ve svých pestrých kreacích (inspirovaných možná v základu pozdními Death) místy závodí se svými vlastními nápady a někde malinko škobrtá, ale co už... Mám pocit, že deathmetal mu není zcela vlastní... Na Parricide jsem vždycky oceňoval především práci kytaristů. Jejich skladatelský potenciál je nesporný a ačkoli jsou jejich riffy místy trochu krkolomné a četná sóla téměř rocková, jsou (nebo byli?) jihlaváci schopni stvořit velmi pestré a zajímavé skladby, které nejenže mají spád a nenudí, ale navíc mají i smysluplný obsah z hlavy zpěváka Jirky. Jeho vokál se sice povětšinou pohybuje ve vyšších a řvavých polohách, takže žádný murmur, ale k Parricide to sedí. Jirkovy texty se tentokrát pohybují mnohem více v rovině jeho osobní bujné představivosti, a tak je nelze nějak paušálně shrnout. Je ale třeba ocenit i jejich anglické zpracování, které oproti Threnody... doznalo značného pokroku. Velmi zajímavé. Osm skladeb, které získaly svou kvalitní zvukovou podobu v Doležalově Haciendě, tvoří kompaktní a pestrý celek, který si rozhodně zaslouží oficiální podobu... žel zatím se nestalo. Právě následkem této nepřízně osudu se zdá, že Parricide budou zřejmě minulostí. Přesto ale doufám, že se najde někdo, kdo se uvolí tohle zajímavé deathmetalové dílo vydat v oficiální podobě. Bylo by škoda, kdyby úplně zapadlo...